Akce
____________________________________________
silný kafe
Fotbálek 2010
26. prosinec 2010. 2. svátek vánoční byl v baru oslavou nejen vánoc samotných, ale hlavně dnem, kdy se odehrál 1. turnaj ve stolním fotbálku v historii baru Silnýho kafe. Hodinku před turnajem trávník a hráči dostávají 100% glanc, aby podmínky turnaje byly spravedlivé. Malý Messi v dresu Argentiny si stěžuje ještě na nerovnosti trávníku u rohových praporků a na druhé straně hráči Španělska Xavi s Iniestou kontrolují správnou nahuštěnost nových míčů a také si u pořadatelů zajišťují dostatečnou teplotu vody ve sprchách. Turnaj čítá nakonec 12 párů. Dychtivě čekají na vylosování do tříčlenných skupin. Hlavní favorité turnaje Bárt s Oťasem jsou nahecovaní na nejvyšší míru a házejí po ostatních děsivé a výsměšné pohledy zároveň. „Koho asi dostanem?“ „ A není to jedno?“ „S naší formou nemáme soupeře,“ říkají si a jdou se posilnit oblíbenou vodkou. Zato dvojice blondýn jde na to trochu jinak. Vědomi svých silných zbraní se snaží ovlivnit pořadatele Filipa a něžnými pohledy a tvary jejich mladých těl, by chtěli vésti jeho ruku při losování tak, aby dostali nejlehčí soupeře. Bohudíky, že Filip, který absolvoval i třídenní seminář týkající se perspektivy hřebíku, je proti jejich přednostem imunní. Ale představme si účastníky turnaje:
Filip a Kuba - jedni z hlavních favoritů turnaje. Skvělý technicky založení hráči připomínající bájné brazilské mužstvo z 80. let. Jejich slabinou je trochu menší důraz, ale to je pro tak technicky založené mužstvo typické.
Oťas a Bárt - ikony poběžovického fotbálku. Se skvělými zadáky, útočící hlavně z pravé obranné pozice, až po důrazný techicky propracovaný útok. Jsou skutečnou hrozbou každého soupeře. Jejich slabinou je za prvé trochu okoukaná strategie, a za druhé jejich velká arogance, srovnávající soupeře spíše k tvorům olizující si jazykem genitálie, než skutečnou fotbalovou výzvou.
Veronika a Marťa alias Blondýny – zde je hra rovnoměrně rozložená. Vyhranost dává dostatečně kvalitní hru jak obranných, tak i záložních a útočných řad. Jejich hlavní zbraně se nenachází ale na trávníků, ale spíše na jejich tělech. Využití svých tělesných dovedností při hře je tak dokonalé, že v chladném stavu nenechají dlouho ani drink s ledem podávaný v baru Silný kafe. I ten zapřísáhlý odpůrce žen je po pár okamžicích pohledů na jejich linie propocen jak pinpongista v pátém setu.
Kuba a Lucka – tato smíšená dvojice podává velice slibné výkony už delší dobu. Svůdná zadačka Lucka má skryty hlavní zbraně ve své soustředěnosti. Některé nechytatelné střely svým skvělým postavením (i postavou) dokáže zastavit jako by se nic nedělo. V útoku je pak postřeh také stěžejním bodem jejich strategie. Velký důraz a skvělé dorážky jsou hlavní prioritou tohoto páru.
Kužák a Dudlík – černí koně turnaje. Tito chlapci od „ fotbalové Bobří řeky“ mají pro fotbalový strach uděláno. Jejich obrana je unikum. Dělové rány, které jsou vysílány na soupeřovu branku mají v sobě něco z dob Hérakla a Persea. Ohromná síla valící se na soupeřovu branku je démonická. Útok je pak natolik precizní, že odolat mohou jen zkušení fotbálkový matadoři.
Štefan a Jirka – velice nebezbečná dvojice. Ve fotbalové hantýrce se týmu přezdívá „Nakopnutý meniskus.“ Odvozenina vznikla v dobách dávno minulých, v počátcích fotbálkové mánie. Často dostávali nakopáno nejen u stolu, ale výdrž a snaha dostat se na vrchol tuto dvojici hnala za pozdějšími úspěchy. V současné době je jejich hra založena na nebezpečně střílející obraně, jakož i na skvěle dorážející záloze a útoku.
Tom a Vašek alias „Lavina“ – „Pomsta se má podávat a servírovat nejlépe za studena,“ podotkl Vašík Hojda ke svému spoluhráči Tomovi a vrhnul se na prvního soupeře. Tým se skvěle fungující strategií alias „Mourino ve lví jámě,“ je největší zbraní této dvojice. Jejich tahy „kaskádovitého, elipsoidního a diagonálního rázu“ nenechávají soupeře spáti. Dokonale zvládnuté obranné pozice, jakož i přechod do útočné fáze jsou líbivou podívanou pro každý turnaj ve fotbálku. Mužské dvojice jim tiše závidí, zatímco dámské osazenstvo jim klečí u kolen a žádají o prominutí. Je to slast sledovati je v akci. Nemají vlastně slabší stránku. Když prohrají, pokládají to spíše za nepříznivý vliv bohů a čehosi zhůry, než samotnou neschopnost.
Renda a Hedvika alias „Kill Bill²“ – u tohoto dívčího páru je hned několik pozoruhodností. Nejen, že svou krásou připomínají bohyně pláten předních světových malířů, ale hlavně jsou to přítelkyně nám známé dvojice Bárta a Oťase. Musíme říci, že se naučili skutečně hodně. Agresívní pojetí hry s vrhajícími ostrými zničujícími pohledy je mix namíchaný se skutečnou zručností. Jejich heslo „pusť nás ke stolu a jdi se radovat“ je známkou velkého sebevědomí, odhodlání, zarputilosti a fotbálkového umu.
Hedvika a Vlasta alias „Bonnie a Clyde“ – tato milenecká dvojice je schopná odstřelit kohokoliv. Naprosto zničijící jsou již u baru a to nemluvím o místě činu tedy fotbalové ploše. Takovou destrukci a zničujícím tlakem na soupeře není obdařena žádná jiná dvojice. Jistě za jejich sehraností spočívá i jejich „bližší poznání“ (tajně doufáme, že i třetího druhu).
Kubíček a Duffyno alias „Blonďáci“ – přijdou dva kovbojové do báru, rozkopnou dveře, vytasí zbraně a zařvou „kurva, kdo,“ všichni mlčí jak podťatí, a tak konstatují „nikdo, co kurva,“ a tak jdou dál, přijdou do druhého baru, rozkopnou dveře, vytasí zbraně, a zařvou „kurva, kdo,“ opět mají všichni do kalhot naděláno, a tak opět jen konstatují „nikdo, co kurva,“ přijdou do třetího baru, rozletí se opět dveře, vytasí zbraně a zařvou „kurva, kdo,“ najednou od jednoho stolu vstanou dva chlápci a zařvou „my, kurva“ a kovbojové pouze vykřiknou „ a kurva.“ Ps: když mají formu dokážou sestřelit ale každého.
Bastlík a Hrďásek – tito dva fotbalově drzí hoši se derou na špičku závratnoj rychlostí. Je to zapříčiněno hlavně častými tréninky, jakož i důsledným sledováním strategií ostatních týmů. Ne nadarmo se jim přezdívá „Mosadské spojky.“ Čtení hry ostatních týmů je jejich nejsilnějším článkem. Své strategie probírají nejčastěji v pánských sprchách, neboť utajení jejich následující strategie se řídí heslem „ co voda veme, to už nevyplaví.“
Martina a Lucka – poslední dvojice našeho turnaje uzavírá duo krásných slečen. Pohled na tyto bohyně fotbálkových trávníků je nejlepší za rozbřesku, kdy větve jsou ještě orámovány šerem. Pak nastává rámování do soupeřových branek. Pro jejich agresivní pojetí hry, které je u dam jejich věku a krásy nevídané, se jim ne nadarmo začalo přezdívat „Naostřené brusky.“ Dokáží svého protivníka tak přitlačit (nejen k mantinelu), že pánové vězte, do konce vám zbývá přesně 8 vteřin.
Turnaj začal okolo páté hodiny odpolední. Už od začátku se papírové předpoklady některých favoritů rozsypaly jako čaj. Hned na začátku v první skupině klopýtli Kužák s Ďúďou a jejich prohra s Kunym a Hedvikou byla více než překvapení. Následným druhým zápasem ve skupině, ale vše napravili a díky lepšímu skóre postoupili nakonec z prvního místa. Překvapením této první skupiny byla ale hra Kuby s Luckou. Jejich nebojácnost a snaha či víra ve vítězství do poslední minuty brala dech. Hlavně Kubovo pokřikování a hecování slovy „my máme pod jazykem,“ (zde asi autor výroku zamýšlel spíše, že „mají pod čepicí“) dodávalo dostatečnou sílu na útočné výpady, ale na postup to nakonec nestačilo. Hedvika s Kunym podávali jako vždy solidní výkony a postoupili dále z druhého místa.
Ve druhé skupině byly velkými favority tým Laviny. Jejich hra byla jako vždy hnaná fantastickou strategií a pouhé pohledy znamenaly mezi nimi změnu hry, na níž jak Kubíček s Daffym, tak posléze Hedvika s Renčou nenašli odpovědi. A také snad tajný talisman, vytetovaný u obou pánů na velice křehkých a intimních místech s nápisem „S José Mourinhem tam a zpátky“ jim dodával jistou dávku sebevědomí. Z druhého místa nakonec postoupil Kubíček s Daffym, kteří v rozhodujícím zápase porazili spanile krásné Hedviku s Renčou. Slečnám nepomohlo ani hlasité povzbuzování jejich medvídků, kteří si olizovali čumáčky po další rundě ohnivého nápoje.
Třetí skupina měla favority s tak trochu zamyšleníhodným názvem. Filip a Kuba alias „perpetuálně mobilní skvadra,“ zas takovým věčně pohybujícím se něčím nebyly. Jestliže v tu chvíli nehráli, rozvaleni v křesílkách nacházeli se a očkem pokukovali po sličných ženách a slovem vyzývavým zváti si dovolili je k drinku. Ale připraveni byli nadmíru dobře a po dvou, dá se říci, lehkých vítězstvích vyhráli svojí skupinu. Soupeřem ve skupině jim byl tým „Blondýn,“ tedy Marťa a Verča, o které se na hřišti zasekávali nejen tvrdé plastové míčky oranžové barvy, ale i pohledy protihráčů a diváků. Je z podivem, jak může tento faktor ovlivit vývoj utkání. Své o tom může povídat třetí tým této skupiny Bastlík s Hrďáskem, kteří v utkání s Blondýnami místo mezírky v obraně soupeře, hledali spíše mezírku na tričkách protihráček. Výsledkem pak byl takový výprask, jako když Švédové vtrhli na Karlův most. Jejich touha po poznání jim pak přinesla tak neoblíbené poslední místo v této skupině.
V poslední tedy čtvrté skupině byla přemíra snahy gilotinou pro Bárta a Oťase. Nejhůře střílející útok v základních skupinách byl hlavním stavebním kamenem jejich prohry v prvním zápase základní skupiny. I když svůj druhý zápas ve skupině vyhráli a postoupili do čtvrtfinále z druhého místa, 4 góly jejich útoku v základní skupině byly žalostným projevem impotence špatně načasované střelecké formy. Naopak skvěle hrála dvojice Foglíto se Štěfkem, která oba dva zápasy vyhrála a zajistila si postup z prvního místa. Třetí do party, tak trochu rocková děvčata, Martina s Luckou, sice bojovala seč to šlo, ale jejich tygřice na postup nedosáhla. Ale i tak, děkujeme moc za krásnou účast v jejich podání.
Čtvrtfinálové duely začal souboj dvojice Kužák Dudlík a Bárt Oťas. Přestavte si vrcholové tenisty, kteří mají naprosto stejné údery. Vše pak závisí pouze na psychice a její vyrovnanosti. Tak jako Federer prohraje těsně s Nadalem i tady byla prohra pouze otázkou jednoho míčku. A tak duely hrající na dva vítězné zápasy prohrál pár Bárt s Oťasem 2:0. Ale i tak to bylo drama do posledního balonku. Od tohoto zápasu šla pak forma a sebevědomí dvojice Kužák Dudlík horentně nahoru.
Další dvojice pro postup do semifinále byl ustanoven tým Blondýn a tým Lavina. Tady bylo drama ještě větší, neboť chlapci z Mourinhova vrhu se v jednu chvíli nechávali unášet naprosto něčim jiným, jen ne hrou samotnou. A tak rozhodoval třetí zápas a v něm už plně soustředění chlapci přece jen zkrotili divoké kočky a postoupili do semifinále.
Ve třetím čtvrtfinále byla záležitost postupu vyřešena rázným gestem umu. Filip a Kuba nastartovali to jejich perpetuum a smázli Kubíčka s Daffym tak lehce, jako když větrovácký chlapec přijde za vlahého letního večera o panenství.
Poslední čtvrtfinále obstarali dvojky Štefan a Jiří a Hedvika s Kunym. Zde se setkali podobné styly hry, ale zničující destrukce v podobě Hedviky a Kunyho se nekonala. Naopak vítězství si v podstatě v klidu pohlídala dvojka závislá na coca-cole a kdo ví, zda tohle nebyl právě rozhodující faktor.
První semifinále obstarali tedy dvojice Kužák s Dudlíkem versus Lavina a druhé semi Štefan s Foglítem proti Perpetuu. V prvním případě to byla bohužel docela snadná záležitost protože strategií prošpikovaní hoši Laviny nenašli v sobě již dosti síly a prohráli 2:0 na zápasy. Z toho si ale odnesli další ponaučení pro svoji hru a to, že „kde není síla a ani žena, tak tam je strategie zbytečná.“ Ve druhém semifinále přehráli Filip s Kubou do té doby skvěle hrajícího Štefana s Foglítem 2:1 na zápasy a začali se připravovat na jejich nejdůležitější zápas večera.
O třetí místo tedy svedli boj tým Laviny a Štefan s Foglítem. Dlouho se radili, dlouho, než našli ten správný recept. A stálo to za to. Výsledkem bylo vítězství Mourinhových chlapců 2:0.
Ve finále hrající na tři vítězné zápasy svedli urputný boj tým Filipa, Kuby a Kužáka s Dudlíkem. Bojovalo se do posledního dechu. Tento finálový maraton sledoval rekordní počet diváků a ti se opravdu měli na co dívat. Od tvrdých střel z obranných pozic, až po skvěle zahrané kombinační partie, ukazovali, že se sešli mužstva se skutečně nejlepší formou tohoto večera. Hlavně Kužák hrál nad rámec svých možností a byl skutečně velkou osobností tohoto turnaje. Konečný výsledek pak zněl: 3:2 na zápasy ve prospěch Kužáka a Dudlíka. Poražení ale nesli prohru statečně, i když se dalo v jejich tvářích zachytit šelest smutku.
Co říci závěrem. Byl to skvělý turnaj. Díky všem za účast a chvíle strávené tímto počínáním. Silný kafe gratuluje všem týmům, kteří se toho večera sešli u stolu a vydali ze sebe jistě to nejlepší, co v nich bylo. Doufáme, že příští turnaj bude ověnčen opět tak skvělými lidmi, kteří se sešli na 1.fotbálkovém turnaji Silnýho kafe v roce 2010.
Díky všem.
Veronika a Marťa alias Blondýny – zde je hra rovnoměrně rozložená. Vyhranost dává dostatečně kvalitní hru jak obranných, tak i záložních a útočných řad. Jejich hlavní zbraně se nenachází ale na trávníků, ale spíše na jejich tělech. Využití svých tělesných dovedností při hře je tak dokonalé, že v chladném stavu nenechají dlouho ani drink s ledem podávaný v baru Silný kafe. I ten zapřísáhlý odpůrce žen je po pár okamžicích pohledů na jejich linie propocen jak pinpongista v pátém setu.
Kuba a Lucka – tato smíšená dvojice podává velice slibné výkony už delší dobu. Svůdná zadačka Lucka má skryty hlavní zbraně ve své soustředěnosti. Některé nechytatelné střely svým skvělým postavením (i postavou) dokáže zastavit jako by se nic nedělo. V útoku je pak postřeh také stěžejním bodem jejich strategie. Velký důraz a skvělé dorážky jsou hlavní prioritou tohoto páru.
Kužák a Dudlík – černí koně turnaje. Tito chlapci od „ fotbalové Bobří řeky“ mají pro fotbalový strach uděláno. Jejich obrana je unikum. Dělové rány, které jsou vysílány na soupeřovu branku mají v sobě něco z dob Hérakla a Persea. Ohromná síla valící se na soupeřovu branku je démonická. Útok je pak natolik precizní, že odolat mohou jen zkušení fotbálkový matadoři.
Štefan a Jirka – velice nebezbečná dvojice. Ve fotbalové hantýrce se týmu přezdívá „Nakopnutý meniskus.“ Odvozenina vznikla v dobách dávno minulých, v počátcích fotbálkové mánie. Často dostávali nakopáno nejen u stolu, ale výdrž a snaha dostat se na vrchol tuto dvojici hnala za pozdějšími úspěchy. V současné době je jejich hra založena na nebezpečně střílející obraně, jakož i na skvěle dorážející záloze a útoku.
Tom a Vašek alias „Lavina“ – „Pomsta se má podávat a servírovat nejlépe za studena,“ podotkl Vašík Hojda ke svému spoluhráči Tomovi a vrhnul se na prvního soupeře. Tým se skvěle fungující strategií alias „Mourino ve lví jámě,“ je největší zbraní této dvojice. Jejich tahy „kaskádovitého, elipsoidního a diagonálního rázu“ nenechávají soupeře spáti. Dokonale zvládnuté obranné pozice, jakož i přechod do útočné fáze jsou líbivou podívanou pro každý turnaj ve fotbálku. Mužské dvojice jim tiše závidí, zatímco dámské osazenstvo jim klečí u kolen a žádají o prominutí. Je to slast sledovati je v akci. Nemají vlastně slabší stránku. Když prohrají, pokládají to spíše za nepříznivý vliv bohů a čehosi zhůry, než samotnou neschopnost.
Renda a Hedvika alias „Kill Bill²“ – u tohoto dívčího páru je hned několik pozoruhodností. Nejen, že svou krásou připomínají bohyně pláten předních světových malířů, ale hlavně jsou to přítelkyně nám známé dvojice Bárta a Oťase. Musíme říci, že se naučili skutečně hodně. Agresívní pojetí hry s vrhajícími ostrými zničujícími pohledy je mix namíchaný se skutečnou zručností. Jejich heslo „pusť nás ke stolu a jdi se radovat“ je známkou velkého sebevědomí, odhodlání, zarputilosti a fotbálkového umu.
Hedvika a Vlasta alias „Bonnie a Clyde“ – tato milenecká dvojice je schopná odstřelit kohokoliv. Naprosto zničijící jsou již u baru a to nemluvím o místě činu tedy fotbalové ploše. Takovou destrukci a zničujícím tlakem na soupeře není obdařena žádná jiná dvojice. Jistě za jejich sehraností spočívá i jejich „bližší poznání“ (tajně doufáme, že i třetího druhu).
Kubíček a Duffyno alias „Blonďáci“ – přijdou dva kovbojové do báru, rozkopnou dveře, vytasí zbraně a zařvou „kurva, kdo,“ všichni mlčí jak podťatí, a tak konstatují „nikdo, co kurva,“ a tak jdou dál, přijdou do druhého baru, rozkopnou dveře, vytasí zbraně, a zařvou „kurva, kdo,“ opět mají všichni do kalhot naděláno, a tak opět jen konstatují „nikdo, co kurva,“ přijdou do třetího baru, rozletí se opět dveře, vytasí zbraně a zařvou „kurva, kdo,“ najednou od jednoho stolu vstanou dva chlápci a zařvou „my, kurva“ a kovbojové pouze vykřiknou „ a kurva.“ Ps: když mají formu dokážou sestřelit ale každého.
Bastlík a Hrďásek – tito dva fotbalově drzí hoši se derou na špičku závratnoj rychlostí. Je to zapříčiněno hlavně častými tréninky, jakož i důsledným sledováním strategií ostatních týmů. Ne nadarmo se jim přezdívá „Mosadské spojky.“ Čtení hry ostatních týmů je jejich nejsilnějším článkem. Své strategie probírají nejčastěji v pánských sprchách, neboť utajení jejich následující strategie se řídí heslem „ co voda veme, to už nevyplaví.“
Martina a Lucka – poslední dvojice našeho turnaje uzavírá duo krásných slečen. Pohled na tyto bohyně fotbálkových trávníků je nejlepší za rozbřesku, kdy větve jsou ještě orámovány šerem. Pak nastává rámování do soupeřových branek. Pro jejich agresivní pojetí hry, které je u dam jejich věku a krásy nevídané, se jim ne nadarmo začalo přezdívat „Naostřené brusky.“ Dokáží svého protivníka tak přitlačit (nejen k mantinelu), že pánové vězte, do konce vám zbývá přesně 8 vteřin. Turnaj začal okolo páté hodiny odpolední. Už od začátku se papírové předpoklady některých favoritů rozsypaly jako čaj. Hned na začátku v první skupině klopýtli Kužák s Ďúďou a jejich prohra s Kunym a Hedvikou byla více než překvapení. Následným druhým zápasem ve skupině, ale vše napravili a díky lepšímu skóre postoupili nakonec z prvního místa. Překvapením této první skupiny byla ale hra Kuby s Luckou. Jejich nebojácnost a snaha či víra ve vítězství do poslední minuty brala dech. Hlavně Kubovo pokřikování a hecování slovy „my máme pod jazykem,“ (zde asi autor výroku zamýšlel spíše, že „mají pod čepicí“) dodávalo dostatečnou sílu na útočné výpady, ale na postup to nakonec nestačilo. Hedvika s Kunym podávali jako vždy solidní výkony a postoupili dále z druhého místa. Ve druhé skupině byly velkými favority tým Laviny. Jejich hra byla jako vždy hnaná fantastickou strategií a pouhé pohledy znamenaly mezi nimi změnu hry, na níž jak Kubíček s Daffym, tak posléze Hedvika s Renčou nenašli odpovědi. A také snad tajný talisman, vytetovaný u obou pánů na velice křehkých a intimních místech s nápisem „S José Mourinhem tam a zpátky“ jim dodával jistou dávku sebevědomí. Z druhého místa nakonec postoupil Kubíček s Daffym, kteří v rozhodujícím zápase porazili spanile krásné Hedviku s Renčou. Slečnám nepomohlo ani hlasité povzbuzování jejich medvídků, kteří si olizovali čumáčky po další rundě ohnivého nápoje.
Třetí skupina měla favority s tak trochu zamyšleníhodným názvem. Filip a Kuba alias „perpetuálně mobilní skvadra,“ zas takovým věčně pohybujícím se něčím nebyly. Jestliže v tu chvíli nehráli, rozvaleni v křesílkách nacházeli se a očkem pokukovali po sličných ženách a slovem vyzývavým zváti si dovolili je k drinku. Ale připraveni byli nadmíru dobře a po dvou, dá se říci, lehkých vítězstvích vyhráli svojí skupinu. Soupeřem ve skupině jim byl tým „Blondýn,“ tedy Marťa a Verča, o které se na hřišti zasekávali nejen tvrdé plastové míčky oranžové barvy, ale i pohledy protihráčů a diváků. Je z podivem, jak může tento faktor ovlivit vývoj utkání. Své o tom může povídat třetí tým této skupiny Bastlík s Hrďáskem, kteří v utkání s Blondýnami místo mezírky v obraně soupeře, hledali spíše mezírku na tričkách protihráček. Výsledkem pak byl takový výprask, jako když Švédové vtrhli na Karlův most. Jejich touha po poznání jim pak přinesla tak neoblíbené poslední místo v této skupině. Čtvrtfinálové duely začal souboj dvojice Kužák Dudlík a Bárt Oťas. Přestavte si vrcholové tenisty, kteří mají naprosto stejné údery. Vše pak závisí pouze na psychice a její vyrovnanosti. Tak jako Federer prohraje těsně s Nadalem i tady byla prohra pouze otázkou jednoho míčku. A tak duely hrající na dva vítězné zápasy prohrál pár Bárt s Oťasem 2:0. Ale i tak to bylo drama do posledního balonku. Od tohoto zápasu šla pak forma a sebevědomí dvojice Kužák Dudlík horentně nahoru. Další dvojice pro postup do semifinále byl ustanoven tým Blondýn a tým Lavina. Tady bylo drama ještě větší, neboť chlapci z Mourinhova vrhu se v jednu chvíli nechávali unášet naprosto něčim jiným, jen ne hrou samotnou. A tak rozhodoval třetí zápas a v něm už plně soustředění chlapci přece jen zkrotili divoké kočky a postoupili do semifinále. Ve třetím čtvrtfinále byla záležitost postupu vyřešena rázným gestem umu. Filip a Kuba nastartovali to jejich perpetuum a smázli Kubíčka s Daffym tak lehce, jako když větrovácký chlapec přijde za vlahého letního večera o panenství.
Poslední čtvrtfinále obstarali dvojky Štefan a Jiří a Hedvika s Kunym. Zde se setkali podobné styly hry, ale zničující destrukce v podobě Hedviky a Kunyho se nekonala. Naopak vítězství si v podstatě v klidu pohlídala dvojka závislá na coca-cole a kdo ví, zda tohle nebyl právě rozhodující faktor.
První semifinále obstarali tedy dvojice Kužák s Dudlíkem versus Lavina a druhé semi Štefan s Foglítem proti Perpetuu. V prvním případě to byla bohužel docela snadná záležitost protože strategií prošpikovaní hoši Laviny nenašli v sobě již dosti síly a prohráli 2:0 na zápasy. Z toho si ale odnesli další ponaučení pro svoji hru a to, že „kde není síla a ani žena, tak tam je strategie zbytečná.“ Ve druhém semifinále přehráli Filip s Kubou do té doby skvěle hrajícího Štefana s Foglítem 2:1 na zápasy a začali se připravovat na jejich nejdůležitější zápas večera.
O třetí místo tedy svedli boj tým Laviny a Štefan s Foglítem. Dlouho se radili, dlouho, než našli ten správný recept. A stálo to za to. Výsledkem bylo vítězství Mourinhových chlapců 2:0.
Ve finále hrající na tři vítězné zápasy svedli urputný boj tým Filipa, Kuby a Kužáka s Dudlíkem. Bojovalo se do posledního dechu. Tento finálový maraton sledoval rekordní počet diváků a ti se opravdu měli na co dívat. Od tvrdých střel z obranných pozic, až po skvěle zahrané kombinační partie, ukazovali, že se sešli mužstva se skutečně nejlepší formou tohoto večera. Hlavně Kužák hrál nad rámec svých možností a byl skutečně velkou osobností tohoto turnaje. Konečný výsledek pak zněl: 3:2 na zápasy ve prospěch Kužáka a Dudlíka. Poražení ale nesli prohru statečně, i když se dalo v jejich tvářích zachytit šelest smutku. Co říci závěrem. Byl to skvělý turnaj. Díky všem za účast a chvíle strávené tímto počínáním. Silný kafe gratuluje všem týmům, kteří se toho večera sešli u stolu a vydali ze sebe jistě to nejlepší, co v nich bylo. Doufáme, že příští turnaj bude ověnčen opět tak skvělými lidmi, kteří se sešli na 1.fotbálkovém turnaji Silnýho kafe v roce 2010. Díky všem.
V poslední tedy čtvrté skupině byla přemíra snahy gilotinou pro Bárta a Oťase. Nejhůře střílející útok v základních skupinách byl hlavním stavebním kamenem jejich prohry v prvním zápase základní skupiny. I když svůj druhý zápas ve skupině vyhráli a postoupili do čtvrtfinále z druhého místa, 4 góly jejich útoku v základní skupině byly žalostným projevem impotence špatně načasované střelecké formy. Naopak skvěle hrála dvojice Foglíto se Štěfkem, která oba dva zápasy vyhrála a zajistila si postup z prvního místa. Třetí do party, tak trochu rocková děvčata, Martina s Luckou, sice bojovala seč to šlo, ale jejich tygřice na postup nedosáhla. Ale i tak, děkujeme moc za krásnou účast v jejich podání.
___________________________________________________
PAINTNTBALL
2010
Bitva o Poběžovice začíná!!!!
27.11. 2010 Skalky u Poběžovic
dotaz
(Blondýna, 12. 1. 2011 18:09)